Mono, nebo barevná kamera: volba z pohledu zpracování obrazu

Monochromatické kamery (Mono) a barevné kamery (OSC) mají v astrofotografii každá své výhody a nevýhody. Tento článek se nevěnuje číslům na papíře ze specifikací, ale se zaměřením na „zpracování obrazu“ a s ohledem na reálné okolnosti pojednává o tom, co získáte a co ztratíte, když zvolíte monochromatickou kameru místo barevné.

Výhody monochromatické kamery

1. Šum se snadněji zpracovává. Při snímání po jednotlivých kanálech bývá zpravidla větší prostor pro potlačení šumu.
2. Každý snímek má obvykle vyšší účinnost záznamu. Signál se v jediném pásmu hromadí účinněji.
3. Vyšší odolnost vůči chybám. Když má některý kanál problém, můžete ho opravit pomocí ostatních kanálů.

Nevýhody monochromatické kamery

1. Náklady výrazně rostou. Filtry, filtrové kolo a elektronický fokusér – to všechno navyšuje výdaje na celý systém.
2. Každý kanál potřebuje dostatek snímků. Signál se musí rozdělit mezi jednotlivé kanály, takže nároky na celkový objem snímání jsou vyšší.
3. Je potřeba víc dovedností ve zpracování obrazu. Skládání, zarovnání, ladění barev – každý krok je pracnější než u barevné kamery.

Pár rad pro zájemce, kteří se chtějí do toho pustit

Kdo tedy chce zkusit monochromatickou kameru, musí si nejdřív připravit dost munice v peněžence a k tomu mít dostatek času i dovedností ve zpracování obrazu. Pokud tyhle věci ještě nemáte srovnané, i tak osobně doporučuji nejdřív si na barevné kameře vybrousit techniku a trpělivost a teprve pak zvažovat, jestli upgradovat.

Přidám ještě poznámku ke své vlastní situaci: z výše uvedených důvodů sice teď většinu času zpracovávám monochromatické snímky, ale ve skutečnosti pořád mám po ruce i barevnou zrcadlovku – Nikon D810 upravený pro astrofotografii. U nástrojů neexistuje absolutně lepší nebo horší; klíčové je, jestli se hodí k vaší současné fázi a potřebám.