Na co dbát při shromažďování dat stejného cíle z více nocí

Chcete-li v astrofotografii hlubokého vesmíru dosáhnout kvalitního výsledku, často je třeba rozložit snímání do několika nocí a nashromáždit dlouhý celkový čas expozice. „Fotografovat stejný cíl v různých dnech“ ale neznamená prostě naházet všechny soubory dohromady a zintegrovat je – pokud po cestě přehlédnete pár článků řetězu, výsledek to naopak stáhne dolů. Níže shrnuji několik věcí, na které je třeba dát pozor, jako podklad pro začínající kolegy, kteří chtějí nashromáždit dlouhý celkový čas expozice.

Šest věcí, na které je třeba dát pozor

1. Najděte stejný cíl pomocí goto podle souřadnic a plate solving: ujistěte se, že každou noc míříte na stejnou pozici kompozice.

2. Úhel rotace zorného pole by měl být podobný: vyhněte se tomu, aby rozdíl v úhlu způsobil nepřekrývající se okraje – tyto nepřekrývající se okrajové oblasti ztrácejí SNR.

3. Snímky light z různých dat musí vždy použít vlastní snímky flat: pokud jste mezi jednotlivými dávkami snímků light rozebírali sestavu, musí být každá dávka bezpodmínečně spárována se snímky flat z téže noci.

4. Snímky dark (včetně flat dark nebo bias) lze sdílet: snímky dark se stejnou teplotou, stejnou délkou expozice a stejným nastavením lze sdílet. V zásadě je lze u CMOS použít do tří měsíců, u CCD do jednoho roku.

5. Každou sadu snímků light kalibrujte vlastními kalibračními snímky: při kalibraci snímků v softwaru používá APP Multi-Session processing, zatímco PI používá WBPP nebo ruční zpracování.

6. Před integrací můžete podle délky expozice přidělit různé váhy: ve WBPP nebo v NSG v PI můžete navíc přidělit snímkům light různé délky různé váhy, abyste optimalizovali SNR výsledného zintegrovaného snímku.

Zvládnete-li těchto pár bodů, data nashromážděná napříč nocemi se skutečně promění ve zvýšení kvality, a ne ve směsici dobrých a problematických dat, která se navzájem stahují dolů.