Jevonsův paradox: Usnadňuje mi AI život, nebo ho jen dělá rušnějším?
V poslední době často přemýšlím nad jednou otázkou: uleví nám AI skutečně od zátěže, nebo nás nenápadně jen víc zaměstnává? Připomíná mi to jeden docela zajímavý jev z ekonomie – Jevonsův paradox (Jevons Paradox).
Tato logika se na můj současný život hodí až příliš přesně – ať už jde o profesní analytickou práci pod vysokým tlakem, nebo o astrofotografii, které se věnuji nejvíc.
Co je Jevonsův paradox?
Ekonom Jevons v devatenáctém století pozoroval jev: když se zvýšila účinnost parního stroje a spotřeba paliva na jednotku práce klesla, celková spotřeba uhlí naopak vzrostla.
Zní to velmi protiintuitivně, ale důvod je ve skutečnosti docela jednoduchý: jakmile se „energie“ stane levnou a efektivní, všechny projekty, které byly dřív příliš nákladné na to, aby se do nich šlo, se najednou vyplatí. Poptávka se uvolní výbušně, a celková spotřeba tak místo poklesu stoupá.
Přesně to je situace, v níž se teď nacházíme vůči AI.
1. „Proměna podoby“ profesní práce: hranice se snížila, strop se zvýšil
V mém oboru mohlo dřív zpracování velkého množství technických dokumentů a analýza složité logiky zabrat i několik dní, jen aby se položily základy. Teď s pomocí AI zvládnu předběžnou kostru a základní uspořádání podkladů dokončit ve velmi krátkém čase.
To ale neznamená, že bych mohl odcházet z práce dřív. Protože jakmile klesnou „náklady na výstup“, stoupají úměrně tomu i nároky klientů či firmy na „kvalitu“ a „hloubku“. Dřív stačilo dosáhnout úrovně 80 bodů ze 100, aby to platilo za profesionální; dnes se očekává, že ušetřený čas využijete k vytvoření přesnějších poznatků a dokonalejších strategií. AI snížila spodní hranici úkolu, ale zároveň bez omezení zvedla strop profesionality.
2. Astrofotografie: AI zpracovává hvězdy, a já přesto trávím víc času na noční obloze
Tohle vnímám nejsilněji právě u astrofotografie.
Dřív jsem se u zpracování jediného snímku hlubokého vesmíru – jen s odstraněním šumu, opravou deformovaných hvězd nebo oddělením mlhoviny – musel trápit v programu PixInsight několik večerů. Teď s mocnými nástroji založenými na AI, jako je BlurXTerminator, dosahují dřív časově náročné postupy ohromující úrovně často během pár sekund.
Znamená to tedy, že trávím nad fotkami méně času? Vůbec ne.
Přesně naopak. Protože náklady na řešení základních problémů klesly, začal jsem naopak honit ještě extrémnější detaily – ponořovat se do složitějších technik skládání úzkopásmových kanálů, přemýšlet, jak dát kompozici víc umělecký ráz, a věnovat víc energie i vedení svého astronomického webu a komunity. Jakmile „provedení“ zlevní, „estetický cit“ a „rozhodování“ v hlavě se stávají tím cennějšími.
3. Celkový objem práce se nezmenšil – zvýšila se jeho hustota
Množství úkolů, které dnes zvládneme řešit současně, je oproti dřívějšku několikanásobné. AI mi odstínila spoustu opakující se práce, a výsledek je tento:
- Roste hustota rozhodování: ve stejném čase musíme zvládnout mnohem víc vysoce náročných klíčových rozhodnutí.
- Od specialisty ke generalistovi: protože se snížila hranice pro učení se novým nástrojům, už nejsme jen šroubkem v jediném článku procesu, ale musíme mít smýšlení „režiséra“, který dokáže řídit všemožné zdroje.
Závěr: nebojte se, že nebudete mít co dělat, bojte se otázky „co dělat“
Jevonsův paradox nám říká, že technický pokrok práci nezruší – pouze připraví o hodnotu „neefektivní výstup“.
Často si myslím, že svět, jemuž budou jednou čelit naše děti, si rozhodně nebude žádat, aby se samy proměnily v precizní stroj, ale aby se naučily, jak stroje řídit. Pro mě je AI mou „pákou“. Ať už stojím před přísnou profesní analýzou, nebo honím vzdálené hvězdné světlo, umožňuje mi to se stejnou energií nadzvednout mnohem větší sny.
Nezastavíme se jen proto, že teď máme účinný motor – poběžíme jen dál, na místa, která jsme dřív nedokázali ani zahlédnout.