Od „hlavně že to jede“ k „troufnu si to změnit a rozběhnout“: měsíční programátorský deník nováčka
Hned na začátku upřesním: nejsem softwarový inženýr a všechno programování, o kterém tu mluvím, je ve skutečnosti takzvané Vibe Coding – ten druh, kdy se prostě řídíte pocitem.
V poslední době si kvůli plynulejší práci pořád vyvíjím vlastní drobné nástroje. Za poslední dva dny jsem udělal tři věci: začal jsem zálohovat pomocí systému Git, opravil pár bugů v logice programu a napojil nový AI model.
Nejtěžší není syntaxe, ale „proměnit to, co chcete, v kód“
Po měsíci je moje největší poznání toto – nejtěžší na psaní programu ve skutečnosti není syntaxe, ale převést „co vlastně sám chci“ do „konkrétního kódu“.
Například říct „oprav bug“ zní jednoduše, ale než se do toho skutečně pustíte, musíte si napřed položit hromadu otázek:
- Uložit nejdřív?
- Otevřít novou větev (branch)?
- Kdy testovat? A jak testovat?
- Po úpravě – kdy se to dá považovat za „hotové“?
- Rovnou označit i číslo verze?
Ve skutečnosti to vůbec nejsou programátorské otázky, ale otázky „pracovních návyků“. Tenhle postup je v oboru možná naprosto běžný, ale pro začátečníka v programování je to čirá noční můra.
Pár drobností, které jsem se naučil
Za tenhle měsíc jsem se naučil pár drobností, o které se dělím se stejnými začátečníky, jako jsem já:
- Nejdřív si postavte ochranný štít, pak se teprve pusťte do úprav. Díky verzování v systému Git se i po naprosto zpackané úpravě dostanete za třicet vteřin zpátky do minulosti – stejně uklidňující jako uložená pozice ve hře.
- Dělejte vždy jen jednu věc najednou. Rozhodně si „mimochodem“ neupravujte ještě jeden řádek navíc – právě kvůli tomu si vaše budoucí já bude chtít mlátit hlavou o zeď.
- Pomalu je normální. Celé odpoledne na dokončení jedné maličké funkce? Ano, to je běžný den. Ty rychlokurzy vás většinou jenom balamutí.
- Pište si poznámky pro svoje budoucí já. Jinak si příště, až se ke kódu vrátíte, budete myslet, že ho napsal někdo jiný. (Dobře, přiznávám – tenhle program opravdu napsala AI.)
Od „hlavně že to jede“ k „troufnu si to změnit a rozběhnout“ leží mezi tím nejspíš právě tyhle na pohled nenápadné pracovní návyky, které je ale potřeba doplňovat jeden po druhém.