Nároky namrtvo svázané s Google API, samé závorky: patent, který vypadá na vygenerovaný AI

Nedávno jsem četl rozsah patentových nároků a čím dál jsem četl, tím víc jsem svraštil obočí. Upravené nároky nejenže namrtvo svázaly technické znaky s konkrétním Google API, ale do nezávislého nároku byla navíc napěchována hromada doplňků v závorkách. Při pohledu na takový styl psaní mě jako první napadlo: tohle je asi koncept vygenerovaný umělou inteligencí (AI).

Níže zhruba rekonstruuji podobu toho nezávislého nároku, aby si i lidé, kteří se s patentovým textem nikdy nesetkali, mohli udělat představu, jak vypadá:

Způsob zpracování informací založený na konverzačním rozhraní, prováděný serverem vybaveným alespoň jedním procesorem, zahrnující:

(a) přijetí nestrukturovaného pokynu (text v přirozeném jazyce, převod řeči na text nebo multimediální zpráva) vydaného uživatelem prostřednictvím softwaru pro rychlé zasílání zpráv (jako LINE, Messenger, Slack nebo jiná platforma s funkcí zpětného volání Webhook);

(b) odeslání prvnímu modelu AI (například LLM s architekturou Transformer) k provedení analýzy záměru a výstup strukturovaného pokynu (například JSON) obsahujícího záměr úlohy (vyhledávání, shrnutí, integrace) a alespoň jeden první parametr (klíčové slovo, časové rozmezí, typ souboru);

(c) podle záměru úlohy modul směrovací logiky samostatně rozhodne a dynamicky vyvolá alespoň jedno API cloudové úložné služby (například Google Drive API) jako interní zdroj informací a jedno API internetového vyhledávače (například Google Search API) jako externí zdroj informací, přičemž z nich získá souhrnné informace o soukromých souborech (vektorová sémantická shrnutí nebo klíčové úryvky textu), respektive veřejné výsledky vyhledávání (názvy webových stránek, útržky shrnutí nebo audio/video skripty);

(d) vyčištění a formátování obou souborů dat, jejich integraci do strukturovaného souhrnného kontextu (Context) a optimalizaci pořadí podle omezení kontextového okna modelu;

(e) odeslání souhrnného kontextu a strukturovaného pokynu druhému modelu AI (který může být stejný jako první model, nebo se od něj lišit) k provedení syntézy, inference a rekombinace, vygenerování konečného výstupu hluboce integrovaných informací (strukturovaná zpráva, ilustrované shrnutí nebo odpověď) a jeho vrácení uživateli prostřednictvím API pro odesílání zpráv (push) softwaru pro rychlé zasílání zpráv.

Dvě věci, které znepokojí na první pohled

První problém spočívá v tom, že do technických znaků vymezujících rozsah ochrany je v nároku přímo vložena formulace vázaná na produkty konkrétního dodavatele – „volání Google Drive API“, „volání Google Search API“. Napsat rozsah patentu tímto způsobem znamená zúžit hranici práva jen na provedení, která používají právě tyto konkrétní API. V den, kdy někdo přejde na rovnocennou cloudovou úložnou nebo vyhledávací službu, nebo dokonce když sama společnost Google změní název a chování API, zůstane velký otazník nad tím, zda tento rozsah takový případ ještě pokrývá.

Druhý problém je, že nezávislý nárok je až po okraj napěchovaný závorkami. Závorky mají sloužit k příkladům nebo doplněním, ale když se v jednom nezávislém nároku objeví takové množství vrstvených doplňků nakupených na sebe, čte se to, jako by tam někdo najednou vysypal všechny možnosti, které ho napadly, aniž by si skutečně důkladně promyslel, které z nich jsou vlastně technickými znaky nezbytnými pro vymezení vynálezu.

Ve skutečnosti jde o jev doby

Nechci ukazovat prstem na konkrétní případ, chci mluvit o obecném jevu, který se za tímto stylem psaní odhaluje.

Jakmile se generování konceptů patentů pomocí AI stane snadným, „napěchovat slova a vyčerpat všechny příklady“ téměř nestojí žádnou námahu. A tak čím dál častěji vidíme rozsah napsaný rozvláčně, s navenek plynulou logikou, který při bližším pohledu svazuje právo s konkrétním produktem, nebo je nadměrným počtem závorek stažen tak těsně, že se skoro nemůže hnout.

Laik při pohledu na dlouhý a úplný nárok snadno nabude dojmu, že „ochrana je důkladná“; skutečný problém se ale často skrývá právě v tomto „vypadá to úplně“. Rozsah patentu není cennější tím, čím víc slov obsahuje – naopak, každý zapsaný technický znak se později, až přijde čas uplatňovat práva, promění v provaz omotaný kolem toho, kdo jej napsal.

AI pomůže položit cihly rychle a úhledně, ale nemusí vědět, která zeď se vlastně vůbec neměla stavět. A právě tahle část nejvíc potřebuje člověka, který bude stát na stráži.