本站提供正體中文版。切換到正體中文本站提供简体中文版。切换到简体中文This site is available in English.View in Englishこのサイトには日本語版があります。日本語で表示이 사이트는 한국어로도 제공됩니다.한국어로 보기Diese Website ist auch auf Deutsch verfügbar.Auf Deutsch ansehenEste sitio web también está disponible en español.Ver en españolQuesto sito è disponibile anche in italiano.Visualizza in italianoCe site est également disponible en français.Afficher en françaisEste site também está disponível em português.Ver em portuguêsDeze website is ook beschikbaar in het Nederlands.In het Nederlands bekijkenЭтот сайт также доступен на русском языке.Смотреть на русскомयह वेबसाइट हिन्दी में भी उपलब्ध है।हिन्दी में देखेंهذا الموقع متاح أيضًا باللغة العربية.عرض بالعربيةSitus ini juga tersedia dalam bahasa Indonesia.Lihat dalam bahasa IndonesiaBu site Türkçe olarak da mevcut.Türkçe görüntüleTa strona jest dostępna także po polsku.Wyświetl po polskuTrang web này cũng có phiên bản tiếng Việt.Xem bằng tiếng Việtاین وب‌سایت به فارسی هم در دسترس است.مشاهده به فارسیЦей сайт також доступний українською.Переглянути українськоюEz az oldal magyarul is elérhető.Megtekintés magyarulAcest site este disponibil și în limba română.Vizualizare în românăเว็บไซต์นี้มีเวอร์ชันภาษาไทยดูเป็นภาษาไทย

Vybavení od 100 000 NT$ po 5 000 000 NT$: nakonec všechno směřuje k jedné věci – ke zpracování obrazu

Eseje2022.03

Za ta léta, co se věnuji astrofotografii, jsem používal vybavení za méně než 100 000 NT$, ale i vybavení v kategorii 5 000 000 NT$. Tyto dva krajní póly, vzdálené od sebe jako nebe od země, mají přesto jedno společné: ať je vybavení sebedražší, nakonec vždy směřuje k jedné a téže věci – ke zpracování obrazu.

A navíc platí, že čím víc peněz utratíte za vybavení, tím víc potřebujete zpracování obrazu. Zpracování obrazu je asi ten článek tohoto koníčku, který stojí nejméně, a přitom se do něj nejvíc vyplatí investovat – a právě on je zpravidla tou částí, do které je ochotno investovat nejméně lidí.

Že jsem tehdy začal natáčet pár videí a psát pár článků, nebylo vlastně zpočátku kvůli tomu, abych někoho učil, ale abych si pro sebe zanechal záznam – kdybych na něco později zapomněl, mohl bych se k tomu vrátit a připomenout si to. Realita ukázala, že to rozhodnutí stálo za to: za tyto dva roky jsem si opravdu nejednou, když jsem zapomněl nějaký krok, vybavil paměť díky videím, která jsem si dřív natočil, a článkům, které jsem napsal; posloužily mi jako skvělá připomínka.

Mé zdroje učení tvořilo hlavně několik zahraničních profesionálních nebo amatérských astronomů a učil jsem se prakticky od nuly. Za tyto dva roky jsem strávil přes sto hodin – prostě cvičení, a zase cvičení.

Vždycky jsem si myslel, že naučit se jako začátečník dělat zpracování obrazu v pokročilém softwaru není nic nemožného – všechno záleží na tom, kolik času a peněz jste ochotni do toho vložit. Nikdo taky nestanovil, že se software musí nutně učit postupně krok za krokem – není nezbytné nejdřív se naučit DSS, pak APP a teprve nakonec sáhnout po programu PixInsight. Je to podobné, jako když si začátečník hned od začátku rovnou koupí dalekohled Takahashi: lidí, kteří to takhle dělají, možná není mnoho, ale není to neproveditelné.

Každý má už od přírody jiné pojetí svého koníčka. Pokud jde o mě, věnuji se mu, jako by to byla práce. A jestli se dá na tomto koníčku vydělat peníze? Osobně si myslím, že je to velmi obtížné, ale ne úplně nemožné.

Velmi obdivuji nemálo zkušenějších nadšenců doma i v zahraničí: ačkoli většina z nich nepracuje v oboru souvisejícím s astronomií, jsou ochotni věnovat spoustu úsilí sdílení informací a technik, a tato nezištnost mě hluboce dojímá. I proto doufám, že ve volném čase mimo práci budu moct trochu sdílet ze znalostí, které mám v hlavě, aby se výuka a učení vzájemně obohacovaly – to je totiž ve skutečnosti přínos jak pro toho, kdo sdílí, tak pro toho, kdo se učí.