Katadioptrická optická dráha Draco s f/3.8 je vlastně ten patent z června

V červnu jsem viděl, jak si kolegové z komunity posílají konceptuální obrázek Little Photon, a tehdy jsem jen vystavil nároky CN121679866A s poznámkou, že nezávislý nárok je napsán poněkud „úzce“. Nedávno šel do prodeje Draco od DWARF Lab se specifikací MC 90/340, f/3.8; při srovnání s prvním příkladem provedení patentu – ohnisková vzdálenost 339,92 mm, f/3.78, celková optická délka 145 mm – jde zřejmě o stejnou konstrukci (přihlašovatel Little Photon (Wuhan) je firma, která za DWARF Lab stojí). Tentokrát jsem si přečetl celý popis a poznámky jsem zároveň uspořádal jako referenci pro ostatní.

Proč je katadioptrický dalekohled s f/3.8 vzácností

Kdo někdy držel v rukou maksutov, při pohledu na MC a f/3.8 na jednom řádku jistě na chvíli strne. Katadioptrické dalekohledy, jako jsou maksutovy a Schmidtovy–Cassegrainovy dalekohledy (SCT), skládají optickou dráhu pomocí primárního a sekundárního zrcadla a výměnou za krátký tubus získávají dlouhou ohniskovou vzdálenost; cenou je světelnost, která se většinou pohybuje kolem f/10–f/15 – na planety a povrch Měsíce je to výborné, na hluboký vesmír to ale hodně žere expoziční čas. Hrubý odhad: pro stejně jasný snímek téhož objektu je při f/10 zapotřebí asi sedmkrát delší expoziční doba než při f/3.8 (obr. 2).

Čtyři konstrukční řešení v popisu

Podle popisu se tam dělá zhruba toto:

1. Vpředu není tradiční tlustá a těžká menisková korekční čočka jako u maksutovu, ale dvě čočky, jedna záporná a jedna kladná, které se snáze vyrábějí a lépe centrují. Takže přísně vzato Draco není zrovna maksutov.

2. Sekundární zrcadlo není samostatná součást, ale přímo odrazná vrstva napařená uprostřed zadní plochy druhé čočky; Questar to dělal už dávno a výhodou je o jednu součást méně k montáži a justáži.

3. Zadní čočková skupina zasahuje otvorem uprostřed primárního zrcadla dopředu mezi obě zrcadla; hloubka zásahu je omezena na 40–80 % vzdálenosti mezi zrcadly – při příliš malém zásahu se tubus nezkrátí, při příliš velkém dochází k zastínění. Optickou délku se podařilo stlačit na 0,43 ohniskové vzdálenosti hlavně díky tomuto řešení (obr. 1, obr. 3).

4. Přední záporná čočka zadní skupiny plní hned několik úkolů: prodlužuje ohniskovou vzdálenost (je to vlastně vestavěný Barlow), koriguje zakřivení pole a zároveň přibližuje systém telecentrickému na straně obrazu. Popis uvádí relativní osvětlení na okraji maximálního zorného pole 98 %, tedy téměř žádnou vinětaci; pokud bude skutečný přístroj na podobné úrovni, bude se se snímky flat pracovat mnohem snáz.

Z pohledu patentu

Nakonec ještě pár slov z patentového hlediska. Přísně vzato jde stále o přihlášku v přezkumu, nikoli o udělený patent. Stejně jako v červnu při čtení nároků platí: primární zrcadlo s otvorem, sekundární zrcadlo na zadní ploše čočky, dvoučočková korekce – každé z toho samo o sobě není nic nového; skutečně omezující roli v nezávislém nároku hraje zřejmě jen ta část, kde poměr L1/L2 leží v rozmezí 40–80 %, a konstrukce s poměrem mimo tento rozsah pod něj nutně nespadají. Kolik rozsahu ochrany se nakonec podaří uhájit, bude jasné až po obdržení připomínek z přezkumu.

Zajímavé je načasování: přihláška v únoru, předčasné zveřejnění v březnu, v dubnu přechod do věcného průzkumu, ve druhé polovině roku začátek prodeje produktu – je vidět, že patentová strategie míří na uvedení na trh.

Ten divně vypadající řádek MC 90/340 f/3.8 ve specifikaci je ve skutečnosti nově navržená optická dráha. Jaký bude skutečný výkon z hlediska hvězd a snímků flat, se ukáže teprve ve chvíli, kdy si přístroj někdo z komunity pořídí a nasnímá.

(Obrázky jsou schémata, která jsem překreslil podle popisu patentu; nejde o původní obrázky z patentu ani o skutečnou konstrukci Draco.)