Part of the Large Magellanic Cloud

Velké Magellanovo mračno (LMC) patří k nejúchvatnějším astronomickým výjevům na obloze jižní polokoule. Jako největší satelitní galaxie Mléčné dráhy je od nás vzdáleno pouhých 160 000 světelných let a v Místní skupině zaujímá čtvrté místo (první tři místa patří Galaxii v Andromedě, Mléčné dráze a Galaxii v Trojúhelníku). Většina LMC leží v jižním souhvězdí Mečouna, část zasahuje ještě jižněji do souhvězdí Tabulové hory. Abyste si ho mohli vychutnat, musíte být jižně od 20° severní šířky; chcete-li ho vidět vysoko, blízko zenitu, musíte se dostat do pásma kolem 25° jižní šířky.

V LMC je kromě stop po galaktické příčce a struktuře spirálních ramen nejpůvabnější bezpochyby v ní zasazená mlhovina Tarantule (NGC 2070). Pomocí triedru nebo malého dalekohledu jasně uvidíte, jak se z mlhoviny navenek rozpíná zářivý plynový prsten, podobný obřímu pavoukovi tarantuli. Zdánlivě je stejně velká jako úplněk, ale její skutečný průměr dosahuje 1520 světelných let, tedy mnohem více než Velká mlhovina v Orionu, a zároveň je významnou oblastí tvorby hvězd – v jejím středu lze dokonce spatřit hvězdokupu 30 Doradus. V roce 1987 vybuchla v těsné blízkosti mlhoviny Tarantule supernova 1987A, jejíž maximální jasnost dosáhla 2,8 mag, což z ní učinilo nejjasnější supernovu pozorovatelnou ze Země od roku 1604 – pouhým okem byla viditelná dokonce celých deset měsíců.