本站提供正體中文版。切換到正體中文本站提供简体中文版。切换到简体中文This site is available in English.View in Englishこのサイトには日本語版があります。日本語で表示이 사이트는 한국어로도 제공됩니다.한국어로 보기Diese Website ist auch auf Deutsch verfügbar.Auf Deutsch ansehenEste sitio web también está disponible en español.Ver en españolQuesto sito è disponibile anche in italiano.Visualizza in italianoCe site est également disponible en français.Afficher en françaisEste site também está disponível em português.Ver em portuguêsDeze website is ook beschikbaar in het Nederlands.In het Nederlands bekijkenЭтот сайт также доступен на русском языке.Смотреть на русскомयह वेबसाइट हिन्दी में भी उपलब्ध है।हिन्दी में देखेंهذا الموقع متاح أيضًا باللغة العربية.عرض بالعربيةSitus ini juga tersedia dalam bahasa Indonesia.Lihat dalam bahasa IndonesiaBu site Türkçe olarak da mevcut.Türkçe görüntüleTa strona jest dostępna także po polsku.Wyświetl po polskuTrang web này cũng có phiên bản tiếng Việt.Xem bằng tiếng Việtاین وب‌سایت به فارسی هم در دسترس است.مشاهده به فارسیЦей сайт також доступний українською.Переглянути українськоюEz az oldal magyarul is elérhető.Megtekintés magyarulAcest site este disponibil și în limba română.Vizualizare în românăเว็บไซต์นี้มีเวอร์ชันภาษาไทยดูเป็นภาษาไทย
Part of the Large Magellanic Cloud

Part of the Large Magellanic Cloud

2023
Typ objektu
Galaxie
Parametry snímání
Askar ACL200 · ZWO ASI2600MC Pro
Celkový čas expozice
16.6h

Velké Magellanovo mračno (LMC) patří k nejúchvatnějším astronomickým výjevům na obloze jižní polokoule. Jako největší satelitní galaxie Mléčné dráhy je od nás vzdáleno pouhých 160 000 světelných let a v Místní skupině zaujímá čtvrté místo (první tři místa patří Galaxii v Andromedě, Mléčné dráze a Galaxii v Trojúhelníku). Většina LMC leží v jižním souhvězdí Mečouna, část zasahuje ještě jižněji do souhvězdí Tabulové hory. Abyste si ho mohli vychutnat, musíte být jižně od 20° severní šířky; chcete-li ho vidět vysoko, blízko zenitu, musíte se dostat do pásma kolem 25° jižní šířky.

V LMC je kromě stop po galaktické příčce a struktuře spirálních ramen nejpůvabnější bezpochyby v ní zasazená mlhovina Tarantule (NGC 2070). Pomocí triedru nebo malého dalekohledu jasně uvidíte, jak se z mlhoviny navenek rozpíná zářivý plynový prsten, podobný obřímu pavoukovi tarantuli. Zdánlivě je stejně velká jako úplněk, ale její skutečný průměr dosahuje 1520 světelných let, tedy mnohem více než Velká mlhovina v Orionu, a zároveň je významnou oblastí tvorby hvězd – v jejím středu lze dokonce spatřit hvězdokupu 30 Doradus. V roce 1987 vybuchla v těsné blízkosti mlhoviny Tarantule supernova 1987A, jejíž maximální jasnost dosáhla 2,8 mag, což z ní učinilo nejjasnější supernovu pozorovatelnou ze Země od roku 1604 – pouhým okem byla viditelná dokonce celých deset měsíců.